Cesta k vlastnímu tělu

Tento článek není jen pro ty, kteří více či méně mají co do činění s tématem PPP (poruchy příjmu potravy), ale i pro vás, pro které je živým tématem „MOJE TĚLO!“, a to ať už po stránce čistě ESTETICKÉ nebo po stránce ZDRAVOTNÍ.

Nebudu dlouze popisovat  svou minulost s ppp, neboť není pro současný okamžik důležitá.  Jen zmíním, že toto téma bylo pro mne mnoho let palčivé, tajné, následně pak velkým oříškem k řešení a i dnes je ta hranice velmi křehká a je pro mne třeba být v její blízkosti velmi opatrná a bdělá.

Neláska k vlastnímu tělu může být vědomým tématem pro někoho celý život, pro někoho pár let. Je to vlastně jedno. Nejde o to hledat viníky, ať už v osobách nebo událostech.

Neláska k vlastnímu tělu odráží mnohé o nás, o našem vztahu k sobě sama. A věřte, rozhodně v tom nejste sami. Ti, kterým občas závidíme, jsou na tom často mnohem hůř než my.

Ale co s tím? Je to vlastně jako s jakýmkoli jiným tématem.

DŮLEŽITÉ JE,  ROZHODNOUT SE.

Pokud chcete jen něco zkusit, rozhodně vám nikdo nemůže bránit. Zkuste se tam někde uvnitř zeptat sami sebe „Opravdu chci změnit vztah ke svému tělu?“ Pokud bude odpověď nejistá, dejte si čas. Přistupte k sobě s citlivostí, jako přistupujete k někomu, koho máte opravdu rádi. A třeba se tato otázka objeví za čas znovu a vy ucítíte, že skutečně nastal čas na změnu.

Pokud jste v sobě rozhodnutí našli, zůstaňte chvíli sami se sebou a najděte VDĚČNOST.

Hledejte vše, za co jste svému tělu vděční. I kdyby to měla být jedna maličká věc, vnímejte ji. I když je třeba vaše tělo nemocné nebo ho vnímáte jako příliš tlusté nebo hubené, chlupaté či jinak nepřijatelné, i tak mu projevte vděk.

Pro vaše tělo je v této chvíli právě to, co se vám na něm nelíbí , jediným možným způsobem, jak se s vámi spojit. Jak ukázat, že je tady, že je vaše, že vám přináší zprávu. Vždyť nebýt toho, za co se na něj zlobíte, všímali byste si ho vůbec?

Je to jako s nešťastným opuštěným člověkem. Často udělá cokoli jen proto, aby si ho někdo všiml.  Často tím nejméně šťastným způsobem.

A tak fungujeme i my sami k sobě.

Jedině spojení se s vlastním tělem a projevení MU VDĚČNOSTI nás může začít uzdravovat. Ne naše tělo, ale nás. Protože MY jsme to, co je naše tělo. A pokud tuto část sebe odmítáme, jaký asi postoj tato část k nám zaujme. A i tak je tady a funguje, Je to ta část JÁ, která nás spojuje se zemí, s tímto lidským životem a v tomto životě nás činí tím, čím jsme. Člověkem, který si možná hodně přeje, ale možná zapomněl být vděčný za to, co má.

Najděme tedy vděčnost. 
I kdyby její nalezení mělo být jedinou kapkou vody uprostřed pouště. 
Nikdy nevíme, co spustí déšť.